Vláda po téměř dvou letech příprav schválila aktualizaci Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu, který určuje, jak by Česko mělo do roku 2030 dosáhnout cílů v ochraně klimatu a transformaci energetiky. Plán je v mnoha ohledech krokem vpřed - obsahuje například cíl ukončení využívání uhlí nejpozději do roku 2033 a opatření pro rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů energie nebo zateplování budov. Vláda se však rozhodla nahradit dříve dohodnuté jasně formulované klimatické cíle vágními formulacemi.
Došlo zároveň k odložení dalších dvou stěžejních strategií – Státní energetické koncepce a Politiky ochrany klimatu. Obě byly připravovány souběžně s energeticko-klimatickým plánem. Přitom se vláda ve svém programovém prohlášení sama zavázala aktualizaci těchto strategií dokončit už v roce 2023. Nedodržela tak vlastní slib, byť ještě před pár týdny prohlašovala, že plní 93 procent programového prohlášení.
Česku tedy nyní zbývají strategie, které mají se současnou realitou pramálo společného - současná Politika ochrany klimatu pochází z roku 2017, Státní energetická koncepce dokonce z roku 2014 a počítá tak například dál s pomalým rozvojem obnovitelných zdrojů nebo využíváním ropy a plynu z Ruska. Tímto starým energetickým plánem se přitom mají ze zákona řídit úředníci nebo i obce při územním plánování.
Shodou okolností ve stejný den, kdy došlo ke schválení nového plánu, zveřejnil Nejvyšší kontrolní úřad zprávu, která hodnotí, jak se Česku podařilo využít evropských peněz během 20 let členství v EU a dohnat životní úroveň západní Evropy. Výsledek zprávy není nijak lichotivý, sotva ale někoho překvapí: Česku se sice daří evropské peníze čerpat, dotace se ale často využívají na projekty bez jasného pozitivního efektu a nepomáhají Čechům a Češkám přiblížit se životní úrovní směrem k Západu. Mnohem lépe si vede například Polsko nebo Litva. Jak to souvisí s neschválením nových strategií? Výstižná jsou slova prezidenta Národního kontrolního úřadu Miloslava Kaly: "Bez strategického rozhodnutí, kam chceme dojít, bez zadání konkrétních cílů a bez důkladné kontroly jejich naplňování se neposuneme dál.” NKÚ zároveň upozorňuje, že čas na smysluplné využití největších objemů peněz z Evropy Česku nemilosrdně utíká, protože v příštím finančním období bude Česko nejspíš naposled čistým příjemcem evropských peněz.
Podobnou situaci můžeme pozorovat i v plánování zelené transformace české ekonomiky. Na tu má Česko k dispozici z Evropské unie přibližně bilion korun, tedy srovnatelné množství peněz, jaké hodnotila i zmiňovaná analýza NKÚ. S pomalým dosahováním cílů je to přitom podobné, ať už se díváme na zvyšování životní úrovně nebo dekarbonizaci. Podle nedávné analýzy projektu Fakta o klimatu se po letech stagnace ocitlo Česko ve výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů na posledním místě mezi členskými státy Evropské unie.
Neschválení strategií má ale ještě jeden rozměr. Jen o několik týdnů před rozhodnutím vlády vynesl Nejvyšší správní soud rozsudek ohledně kasační stížnosti ve věci klimatické žaloby. Soud rozhodoval, zda se příslušná ministerstva dopouštějí protiprávního jednání, když nepřijímají dostatečná opatření na snižování emisí skleníkových plynů a ochranu klimatu. Soud sice rozhodl ve prospěch žalovaných ministerstev, ale zároveň jasně upozornil, že verdikt závisí na tom, zda ministerstva budou skutečně realizovat kroky, kterými se u soudu hájila. Výslovně přitom varoval, že oddalováním aktualizace Politiky ochrany klimatu a postupným oslabováním klimatických cílů se dostává “na samou hranu zákonnosti”. Nedlouho po vynesení tohoto rozsudku vláda shodila aktualizaci Politiky ochrany klimatu se stolu úplně. Nabízí se tedy otázka, jestli by dnes, jen o pár týdnů později, již soud nerozhodl jinak.
Jasná strategie transformace je ale klíčová i pro podnikatelský sektor. Jakékoli plánování investic totiž vyžaduje především předvídatelnost, proto také celá řada firem volala po schválení všech tří strategických koncepcí. Místo jasného směru pro příští desetiletí vláda zpochybňuje již schválené cíle a opatření, čímž vytváří další zmatek a nejistotu ohledně podoby zelené transformace Česka.
Štěpán Vizi se věnuje problematice klimatické a energetické politiky na evropské i národní úrovni. Témata související se zelenou transformací a klimatickou politikou komentuje pravidelně v médiích. Dříve působil v organizaci Člověk v tísni a je spoluautorem a tvůrcem česko-německého podcastu o klimatu Karbon.