Český průmysl musí zezelenat, aby přežil, říká Kateřina Davidová
zveřejněno 05.03.2023
V srpnu loňského proběhlo rozhodnutí, které může být jedním z nejdůležitějších kroků v boji proti klimatické změně v této dekádě. Poměrně bez povšimnutí odhlasoval Kongres Spojených států amerických přijetí Zákona na snížení inflace neboli Inflation Reduction Act. Jedná se o masivní investiční balíček, který může zásadně ovlivnit dosavadní přístup Evropy a dalších zemí k zelené transformaci.
Přechod na čisté technologie, jejich výzkum, vývoj i výroba, už nemůžou být vnímány čistě jako otázka snižování emisí, ale i jako otázka udržení konkurenceschopnosti na globálním trhu. Zelený závod začal a Česká republika by měla zbystřit.
V rámci proti-inflačního balíčku plánují Spojené státy podpořit projekty v oblasti zelených technologií. Na tento program je vyhrazeno minimálně 369 miliard dolarů po dobu příštích deseti let a Spojené státy tak do klimatických opatření investují přes jedno procento HDP. Program však obsahuje některé silně protekcionistické elementy, které znepokojují americké obchodní partnery včetně EU. Daňové pobídky a dotace jsou poskytovány pouze firmám, které vyrábějí v Americe.
Evropa se tak obává přesunu strategických průmyslových odvětví, jako je výroba elektromobilů, baterií či komponentů pro obnovitelné zdroje energie do USA. Ostatně, záměr přesunout plánovanou továrnu na baterie z Německa do USA již oznámil bateriový gigant
Northvolt. Zároveň stále platí, že Čína dotuje domácí zelenou ekonomiku dvojnásobně více než EU a kontroluje většinu dodavatelských řetězců zelených technologií. V Číně se se vyrábí kolem 80 procent světových baterií či komponentů do solárních panelů. Evropa se tak nachází v nelehké pozici a musí rychle přijít s řešením.
Evropská komise začátkem letošního roku představila plán pro rozvoj evropského zeleného průmyslu (
Green Deal Industrial Plan) a aktuálně probíhá politická diskuze o tom, jakou strategii by měla EU zvolit. Členské státy se dělí na ty, které si přejí větší uvolnění pravidel pro poskytování státní podpory a na ty, které jsou proti. Stejně tak jsou státy rozděleny v otázce, zda by si EU měla znovu společně půjčit (jako v případě Covidu-19) a založit nový fond na podporu zelené průmyslové výroby.
Česká republika zastává
umírněnou pozici v obou otázkách. Jedním z hlavních argumentů proti přílišnému uvolnění pravidel pro státní podporu je fakt, že by tento krok disproporčně pomohl velkým státům (Německu, Francii) a státům s nízkým deficitem veřejných financí (Dánsku, Švédsku) a znevýhodnil ty, kteří si větší podporu ze státního rozpočtu nemůžou dovolit, tedy včetně České republiky.
Česko ve stínu Polska i Maďarska
Na druhou stranu jsou země v regionu střední a východní Evropy jedny z těch, které by měly v diskuzi o IRA zbystřit nejvíce. Středoevropský region má potenciál stát se evropským uzlem pro výrobu zelených technologií a komponentů. Ostatně to ukazuje i vývoj v Polsku či Maďarsku. Kombinací kvalifikovaných pracovníků a státních pobídek se těmto zemím podařilo přilákat miliardové investice do výroby zelených technologií.
Největší světový výrobce baterií
CATL plánuje postavit svojí druhou evropskou gigafactory v Maďarsku (první stojí v Německu). Polsko je již nyní jedním z evropských lídrů ve výrobě baterií a v posledních letech zažívá rapidní rozvoj také v sektoru
tepelných čerpadel.
Naproti tomu Česko v zelených technologií zaostává. Ačkoli máme slibné výsledky ve výzkumu a vývoji bateriových technologií, průmyslově se u nás baterie téměř nevyrábí. Jsme mimo jiné poslední ze zemí Visegrádské čtyřky, která ještě nemá gigafactory. Stejně tak zaostáváme za sousedy v rozvoji kvalifikované pracovní síly, která by mohla naplnit zelená pracovní místa. Jde o důsledek toho, že dekarbonizace nebyla pro žádnou z dosavadních vlád prioritou. Je nejvyšší čas tento přístup přehodnotit, jelikož budoucí konkurenceschopnost Česka leží v zelených technologiích.
Táhnout za jeden provaz
Zde by se mohla Evrpopská unie od USA inspirovat. V EU například zatím nefunguje žádná celounijní podpora pro elektromobily, zatímco ve Spojených státech funguje podpora jak na státní, tak na federální úrovni. Ne všechny stránky Zákona na snížení inflace jsou však hodné následování. Americký přístup by se dal charakterizovat slovy „samý cukr, žádný bič“. Aby zákon prošel Kongresem, musely být značně osekány jeho regulatorní složky.
EU má naopak regulatorní rámec v podobě Zelené dohody poměrně dobře nastavený, nyní je však potřeba ho doplnit odpovídajícími investicemi. Ty musí směřovat do strategických odvětví (baterie, solární panely, tepelná čerpadla), nesmí zvýhodňovat některé členské státy před jinými a musí být podmíněny environmentálními a sociálními zárukami.
Nakonec je potřeba si uvědomit, že zatímco zdravé soutěžení je pro dekarbonizaci vítaným vývojem, obchodní válka by ochraně klimatu rozhodně neprospěla. Fakt, že Spojené státy budou příštích deset let masivně podporovat rozvoj zelených technologií je ve výsledku dobrou zprávou. Ceny těchto technologií díky tomu klesnou, a to nejen v USA, ale i jinde ve světě. Zpětně pak možná bude americký Zákon na snížení inflace hodnocen jako přelomový moment v globální snaze o snižování emisí.
Autorka textu: Kateřina Davidová, CDE
Zaujal Vás tento článek?
Doporučte článek známým!
