Česká republika letos aktualizuje všechny své strategické dokumenty v oblasti klimatické a energetické politiky. Spolu s Národním energetickým a klimatickým plánem prochází v letošním roce revizí také Státní energetická koncepce a Politika ochrany klimatu.

Všechny tyto strategické dokumenty jsou v současné podobě neslučitelné s klimatickými cíli Pařížské dohody a evropskými cíli v rámci balíčku Fit for 55. Jejich aktualizace je proto pro vládu jedinečnou příležitostí je přehodnotit a nasměrovat Česko k rychlému přechodu na čistou energii. Cesta to ale nebude jednoduchá.

Po více než deseti letech stagnace rozvoje obnovitelných zdrojů energie zůstává jejich podíl v českém energetickém mixu velmi nízký. Chce-li přitom Česká republika adekvátně přispět k evropským klimatickým a energetickým cílům, měla by svou současnou kapacitu obnovitelné energie do roku 2030 přinejmenším zdvojnásobit.

Budování obnovitelných zdrojů energie u nás však čelí řadě administrativních překážek. Ani po četných průtazích stále nebyl schválen zákon umožňující zakládání energetických komunit. Povolovací procesy pro výstavbu nových elektráren jsou zdlouhavé a několik krajů na svém území prosazuje praktický zákaz výstavby jakýchkoliv větrných elektráren. I proto je naléhavě zapotřebí jasná strategie, jak tyto překážky překonat a nastartovat energetickou transformaci založenou na rozvoji obnovitelné energie.

Jako součást východisek pro aktualizaci strategií schválila vláda České republiky národní cíl klimatické neutrality do roku 2050. Aby tohoto cíle dosáhla, počítá s dalším rozvojem a investicemi do jaderné energetiky. Kromě vybudování nového reaktoru v jaderné elektrárně Dukovany, který má nahradit pomalu dosluhující bloky, se uvažuje o stavbě dalších jaderných zdrojů s cílem dosáhnout 50% podílu jaderných elektráren na výrobě elektřiny do roku 2050. To by si vyžádalo masivní investice do konvenčních i malých modulárních reaktorů. Hrozí tak, že finanční a administrativní zdroje potřebné pro energetickou transformaci budou primárně použity na velké jaderné projekty, což bude brzdit rozvoj obnovitelných zdrojů a úspory energie.

Přípravu původního Národního energetického a klimatického plánu provázela nedostatečná účast veřejnosti a neefektivní konzultační proces. V rámci aktualizace plánu spustilo Ministerstvo průmyslu a obchodu veřejnou konzultaci formou online formuláře necelé dva měsíce před termínem, kdy má být návrh plánu zaslán Evropské komisi. S pouhými třemi týdny na předložení připomínek, nedostatkem podpůrných dokumentů a vysoce technickými otázkami však celý připomínkový proces zůstává veřejnosti do značné míry nepřístupný. Bez řádného procesu veřejných konzultací přitom hrozí, že strategie nebudou dostatečně reflektovat potřeby obyvatel, zasažených energetickou chudobou v důsledku energetické krize.