Metan je jako hlavní složka fosilního (zemního) plynu druhým nejvýznamnějším skleníkovým plynem, zodpovědným za třetinu zvýšení globální teploty od začátku průmyslové revoluce. Vedle toho je způsobuje také vznik přízemního ozonu, který globálně způsobil asi milion předčasných úmrtí. Více než polovině člověkem způsobených emisí metanu je přitom možné zabránit za pomocí již existujících technologií, včasné detekce úniků plynu a jejich oprav, či zákazu rutinního odvětrávání a spalování fosilního plynu. Tato relativně jednoduchá a levná řešení však zatím naráží na nezájem fosilních společností a slabé regulatorní prostředí.
Emise metanu byly až donedávna nejen v Česku dlouhodobě přehlížený problém. Snížení emisí metanu v sektoru energetiky o 75 % do roku 2030 je přitom dle Mezinárodní energetické agentury (IEA) možné za pomoci již existujících postupů a technologií, navíc často s velmi nízkými či dokonce negativními náklady. Metan se zároveň poměrně rychle rozpadá – v atmosféře vydrží zhruba 7 až 12 let, zatímco CO2 v ní zůstává stovky let. Rapidní snížení jeho emisí v energetice by tedy mohlo přinést velmi rychlé a měřitelné výsledky a pomoci dostát závazkům Pařížské dohody o klimatu.
Přes nejrůznější globální výzvy se však zatím nedaří tyto emise snižovat. Právě naopak - data ukazují, že v posledních letech emise metanu z fosilních paliv spíše mírně stoupají. Na vině jsou špatné provozní standardy v nejvíce znečišťujících státech, vykazování emisí na základě odhadů místo reálných měření, ale i nedostatečná nebo neexistující legislativa v oblasti dovozu fosilních paliv. Zlepšuje se alespoň přesnost a dostupnost dat o emisích metanu, včetně obrovských úniků způsobených haváriemi, a to zejména díky specializovaným satelitním systémům.
Jak ukazuje mapa koncentrací metanu, kterou si Centrum pro dopravu a energetiku nechalo zpracovat v roce 2022 na základě dat z evropských satelitů Sentinel, problémy s emisemi metanu se zdaleka netýkají pouze zemí, které fosilní paliva těží ve velkém. Jeho zvýšené koncentrace můžeme pozorovat také v okolí české ropné a plynové infrastruktury. To potvrzuje i terénní průzkum CDE a Clean Air Task Force z jara loňského roku. Úmyslné vypouštění i nevědomé úniky metanu experti zaznamenali na 15 z celkem 20 navštívených lokalit.
Úniky metanu do ovzduší jsou spojeny se všemi fázemi nakládání s fosilními palivy, od těžby, přes dopravu, zpracování, ukládání až po distribuci.
V souvislosti s těžbou plynu je často skloňovaným pojmem tzv. frakování (hydraulické štěpení). Tato vysoce invazivní metoda těžby, zakázaná v mnoha evropských zemích, využívá vysoký tlak vody s chemickými přísadami k rozpraskání horniny. Dochází při něm nejen k významným únikům metanu, ale je také vysoce rizikové pro kvalitu podzemních vod a stabilitu struktury horniny. Negativně tak ovlivňuje kvalitu života místních komunit. Problém je, že LNG dovážené k nám z USA je těženo právě touto metodou.
K dalším únikům metanu dochází z infrastruktury pro přepravu a skladování fosilních paliv nebo při procesu převádění LNG na kapalinu a poté zpět na plyn. Fosilní plyn je vypouštěn do ovzduší také záměrně při opravách a rutinních údržbách infrastruktury.
Na poslední COP29 v Baku představili světoví lídři spolu s koalicí nevládních organizací novou iniciativu, tzv. Partnerství pro snižování emisí metanu (Methane Abatement Partnership Roadmap), které přímo navazuje na schválení evropské metanové legislativy.
Evropská Unie dováží cca 80 % celkové spotřeby energetických surovin a je tak na dovozu fosilních paliv ze třetích zemí závislá. Správné nastavení legislativy pro jejich import, včetně striktních požadavků na emisní intenzitu, zlepšování provozních standardů a reportování na základě reálně změřených dat je tak naprosto klíčovým prvkem evropské metanové legislativy. Pomoci v tom má i Mezinárodní observatoř emisí metanu (IMEO), která poskytuje platformu pro měření i vykazování emisí a zároveň veřejně dostupná data.
Z posledního dostupné zprávy IEA vyplývá, že pokud by všechny zmíněné závazky byly splněny správně a včas, znamenalo by to snížení emisí metanu z fosilních paliv o cca 50 % do roku 2030. Škála mezinárodních závazků je úctyhodná, většina z nich však zatím postrádá podrobné plány, politiky, regulace a sankce. Pro fosilní společnosti pak mají investice do včasné detekce a oprav úniků plynu poměrně dlouhou dobu návratnosti. Obzvláště v situaci, kdy neexistují jednotná pravidla pro měření a vykazování emisí a pokuty za jejich nedodržování, nemají důvod tyto investice provádět.
Dokazuje to i nový report IMEO. Její špičkový systém, který pomocí satelitů detekuje velké úniky metanu (Methane Alert and Response System, MARS) doručil za poslední dva roky vládám a společnostem 1200 oznámení, napraveno ale bylo pouze jedno procento z nich.
Mitigace emisí metanu z fosilních paliv se může stát pomyslnou ruční brzdou, která nám umožní udržet oteplení planety v únosných mezích. Čas na zavedení konkrétních opatření se však krátí.
Veronika Murzynová se specializuje na otázky snižování emisí metanu, rychlejší ukončení využití fosilního plynu a dekarbonizaci dálkového vytápění. Má vzdělání v oboru aplikované fyziky a zkušenosti s výzkumnou prací v Evropském parlamentu zaměřenou na Green Deal a legislativu v oblasti energetiky a klimatu.
Komentář vyšel ve zkrácené verzi také na Deníku Referendum.
