Lidé na Ústecku chtějí dostupné bydlení a smysluplnou práci, říká odbornice na spravedlivou transformaci Marika Volfová

zveřejněno 06.12.2022

Děčín - Více než 15 miliard korun by mělo přispět k rozvoji Ústecka po konci uhlí. Kam přeměna kraje směřuje, ale není jasné, upozorňuje Marika Volfová z organizace Re-set. Jak na Ústecku probíhá odklon od uhlí sleduje několik posledních let. V současnosti také pomáhá lidem snižovat účty za energie.

EU v září odsouhlasila plán na přeměnu uhelných regionů. Ústecko, Karlovarsko a Moravskoslezský kraj tak mohou čerpat peníze z Fondu spravedlivé transformace. Přípravy jsi dlouhodobě sledovala. Jak celý proces hodnotíš?

Nedávno jsme v organizaci Re-set vydali dokument, kde hodnotíme dosavadní průběh. Je to takové vysvědčení vládě, ministerstvům a krajům, které celý proces připravují.

Jak toto vysvědčení dopadlo?

To hodnocení není pozitivní. Už přes dva roky upozorňujeme na to, že se celý proces děje netransparentně, za zavřenými dveřmi. Neprobíhala téměř žádná smysluplná možnost, jak se do procesu transformace mohou zapojit obyčejní lidé. Obecně, není žádná představa, kam by se regiony ukončující těžbu uhlí měly dál ubírat. V dosavadním procesu se řeší, jak utratit co nejrychleji miliardy, které do uhelných regionů jdou, ale neřeší se, jak pomoci snižovat nerovnosti, které v regionech přetrvávají. V tuhle chvíli se schvalují takzvané strategické projekty, na které jde zhruba půlka peněz z fondů spravedlivé transformace. Jsou to projekty velkých firem a krajů, navzdory tomu, že zadání Evropské unie bylo, že se mají podpořit především malé a střední podniky.

Marika Volfová z organizace Re-set. Foto: archiv Mariky Volfové

Sleduješ situaci hlavně na Ústecku. Jak zde spravedlivá transformace probíhá? Je něčím specifická?

Strategické projekty se vybíraly netransparentně a s nedostatkem podkladů. Víme o nich jen velmi málo, takže se těžko odhaduje, jaké ve výsledku budou a jak přispějí k dekarbonizaci a zároveň k zlepšení situace místních. Jako nejkritičtější vnímám to, že veřejné peníze, které by měly být určeny na rozvoj regionu a na podporu místních lidí v jejich podnikání nebo činnosti, možná poputují v několika případech na podporu projektů velkých znečišťovatelů a firem, které doteď vydělávaly na těžbě uhlí a na drancování životního prostředí.

Nejhorším příkladem je projekt Green Mine společnosti Pavla Tykače, který žádá z fondů 1,2 miliard. Přitom společnost nemá na vázaném účtu peníze, které mají jít ze zákona na rekultivace. Dalším projektem je Gigafactory na zpracování lithia společnosti ČEZ. Baterie by měly jít na výrobu elektromobilů, přitom jsou ale mnohem více potřeba například na úložiště energie třeba pro rozvoj komunitní energetiy. A není jasné, jak budou vypadat pracovní místa, která se tím vytvoří – jestli to nebude jen další montovna, která má s důstojnou prací málo společného. Gigafactory je navázaná na těžbu lithia na Cínovci, což je projekt, který skončil pod čarou. V tomto případě bychom se měli ptát, kdo z toho bude profitovat a zda to nebude stejné jako s těžbou uhlí – profit odteče velkým firmám a místním zůstane jen zničená krajina.

S organizací Limity jsme my pořádála Marika Volfová řadu diskusí s místními o budoucnosti Ústecka po konci uhlí. Foto: archiv Limity jsme my

V případě projektu Green Mine jste s organizací Re-set vyzvali vládu, aby zasáhla a tento projekt nebyl podpořen. Dostali jste nějakou odpověď?

Naši výzvu podpořila řada političek a politiků z regionu. Před pár dny jsme dostali odpověď Úřadu vlády České republiky, ve kterém nás ujišťují, že projekt je v souladu s legislativou. Podle nás tyto peníze nemůžou jít znečišťovatelům, jako je firma Seven energies, která doteď bohatla na devastaci krajiny a klimatu. Zároveň nemá plán útlumu uhlí, a na účtu jí chybí 1,4 miliard na rekultivace, které musí ze zákona provést. Což je zhruba podobná částka, o kterou žádá firma z veřejných peněz. Transformace by se měla řídit principem znečišťovatel platí, tedy že dopady těžby ponesou firmy, které na ní vydělávaly a znečišťovaly celý kraj a způsobovaly změny klimatu.

Kam by tedy peníze na transformaci měly směřovat, aby podle vás vedly k rozvoji kraje?

Nejdříve je důležité říct, že peněz z fondů není dost na transformaci regionu, ta částka zhruba odpovídá tomu, kolik peněz odešlo z uhelných regionů na dividendách akcionářům hnědouhelných společností mezi roky 2009-2017. Peníze by měly jít do potřeb, které definují místní lidé jako palčivé. Zároveň by měly fondy sloužit k tomu, aby řešily více problémů najednou. Uhelné regiony podle různých ukazatelů mají vyšší míru nezaměstnanosti, více nerovností, lidé dosahují nižšího vzdělání a mají menší platy. Podle mě nejde o to, aby se dorovnávaly zbytku ČR a aby je pořád někdo srovnával se zbytkem země.

Peníze z fondů by mohly být příležitostí, jak směřovat k lepší situaci pro místní, k fungující ekonomice a k ochraně klimatu zároveň. Důležité je, aby se instituce, které peníze rozdělují, ptaly lidí, jak si budoucnost po uhlí představují a pak se podle toho řídily. Zjistily by třeba to, co jsme zjistili my při pořádání workshopů a diskuzí pro veřejnost.

Jaká byla vaše zjištění, když jste se lidí na budoucnost ptali?

Lidi trápí drahé bydlení a energie, nedostupná zdravotní péče a nízké platy v pečovatelském sektoru, nedostačující vzdělání, nebo zastavování krajiny montovnami a sklady. Nechtějí megaprojekty, u kterých není jasné, jak z nich budou benefitovat i oni. Chtějí dostupné bydlení, důstojnou práci, která nebude devastovat přírodu. Z plánovaného procesu ale není jasné, jak bude probíhat dekarbonizace, co to bude znamenat pro lidi pracující v uhelném průmyslu ani jak peníze přispějí ke zlepšování sociální situace v regionech.

Diskusí o budoucnosti kraje se zúčastnily desítky lidí. Foto: archiv Limity jsme my

Diskuse s místními jste v loňském a předloňském roce pořádali během cyklojízdy Karlovarskem a Ústeckem. Jak to probíhalo?

S hnutím Limity jsme my jsme během cyklojízdy zorganizovali workshopy, diskuze a přednášky o spravedlivé transformaci. Seznámili jsme se s lidmi, kteří podle nás už teď přispívají k rozvoji regionu, ať už to je třeba sociální zemědělství a zaměstnávání znevýhodněných skupin lidí, práce na sociální integraci, vzdělávání, kultura nebo spolková činnost. Je tu spousta skvělých aktivních lidí a jsou to experti na to, co je v regionu potřeba dělat. Kraje se vymlouvají na to, že se nikdo nechce participace účastnit, ale přitom se nesnažili jít mezi lidi a bavit se s nimi. Naše cyklojízdy jsou tak nejspíš nejvíce participativními událostmi, které ke spravedlivé transformaci doposud proběhly.

Lidé se tedy do diskusí aktivně zapojovali?

Lidé měli spoustu návrhů na to, jak by se peníze mohly využít. Sepsali jsme je do publikace Spravedlivá transformace zdola. Jsou to třeba smysluplně nastavené rekvalifikace a výsluhové příspěvky pro pracující v uhelném průmyslu. Jsou to investice do dostupného bydlení nebo do komunitní energetiky, která zajistí nižší účty za energie. Dále zlepšení podmínek pro menší podnikatele nebo důstojnější podmínky v pečujících profesích. Jsou to i problémy s exekucemi a dluhovými pastmi, ze kterých se nedá dostat. Nebo to můžou být otázky ohledně krajiny, je potřeba řešit zadržování vody v krajině, což může vytvořit i smysluplná pracovní místa.

Loňská cyklojízda Ústeckým a Karlovarským krajem se zastavila také v Chanově, kde se diskutovalo o budoucnosti a rozvoji kraje. Foto: archiv Limity jsme my

V poslední době se zaměřuješ na řešení energetické chudoby a vysokých cen energií. V rámci kampaně Energie lidem pořádáš například workshopy zateplování. Probíhají i v Ústeckém kraji?

Stejně jako většinu společnosti nás ohrožuje růst cen energií. Pracujeme spolu s dalšími organizacemi na kampani, kde se snažíme svépomocí udělat, co se dá – učíme se třeba izolovat okna nebo půdy tak, aby se snižovaly úniky tepla. Jde nám o to, aby se lidé podpořili a během energetické krize se nezapomínalo na ty nejslabší, což jsou třeba senioři žijící sami v nezateplených domech, nebo lidé žijící v nájmech, kde pronajímatel nezajišťuje dostatečné úpravy tak, aby lidé zbytečně neutráceli za energii.
Zároveň ale zdůrazňujeme to, že energetická chudoba není individuální problém, ale systémový. To, že nemůžeme platit účty za energie a ve stejnou chvíli energetické společnosti mají enormní zisky, je prostě špatně a jsou potřeba systémové změny, které budou energetickou krizi řešit. Pokud se chcete o kampani dozvědět víc, přijďte na stránky www.energielidem.cz, kde jsou informace jak pro lidi, kteří chtějí ušetřit za energie, tak pro lidi, kteří by chtěli pomáhat ve svém sousedství s menšími úpravami domů tak, aby byly úspornější.

Během diskusí o budoucnosti kraje lidé hovořili například o dostupném bydlení. Foto: archiv Limity jsme my

Jaké jsou další možnosti, jak čelit energetické chudobě?

Kromě zateplování nebo individuálního snižování spotřeby potřebujeme hlavně snížit naši závislost na fosilních palivech. Je to právě závislost na plynu, která energetickou krizi do velké míry způsobila. A spalování uhlí způsobuje změny klimatu, které jsou pro nás velikou hrozbou. Potřebujeme rozvíjet komunitní energetiku, ze které by benefitovaly energetická společenství, ať už jde o fotovoltaiku na domech vlastněných SVJ, nebo o obecní energetiku. Potřebujeme cílenou podporu těm nejzranitelnějším skupinám. Potřebujeme i ochranu nájemnic a nájemníků, kteří doplácí na neochotu majitelů domů investovat do zateplení a úspor energií. Energie musí být právo, ne privilegium.

Marika Volfová

  • profesně se zaměřuje na spravedlivou transformaci Ústecka
  • působí v organizaci Re-set a hnutí Limity jsme my, v rámci kampaně Energie lidem (www.energielidem.cz) pomáhá řešit problémy spojené s energetickou krizí
  • má vystudovanou malbu, v současnosti je doktorandkou FAVU v Brně, absolvovala řadu zahraničních stáží
  • žije v Děčíně

 

Rozhovor připravila Václava Marková, CDE

Zaujal Vás tento článek?
Doporučte článek známým!

Hledaný výraz

[ zavřít ]