Ve středu 13. září přednesla předsedkyně Evropské Komise Ursula von der Leyen tradiční Zprávu o stavu Evropské Unie. Bylo jasné, že devět měsíců před volbami do Evropského parlamentu od proslovu nemůžeme čekat žádné zázraky či nové radikální závazky. I tak ale zejména v oblastech energetiky, ochrany klimatu a spravedlivé transformace zůstal za očekáváním.
Blížící se volby se na celkovém vyznění projevu podepsaly opravdu výrazně. Von der Leyen nezapomněla v úvodu zmínit mladou generaci, která půjde mnohdy poprvé k volbám, a problémy, které ji trápí, od války na Ukrajině, přes klimatickou krizi, až po nástup umělé inteligence a krizi bydlení.
Letošní extrémní projevy počasí, například požáry na jihu Evropy následované rozsáhlými ničivými záplavami, pak posloužily von der Leyen jako jakýsi oslí můstek k tomu, aby zarámovala Green Deal jako páteřní strategii pro evropský průmysl.
Hlavně pro průmyslníky to může být i dobrá zpráva - tato Komise očividně počítá především s dotažením legislativy, která už je na stole. Bude se také snažit o to, aby se již schválená legislativa pokud možno hladce převedla do praxe.
Je to ale i jasná zpráva v tom, že už nemůžeme očekávat žádné nové nebo odvážnější návrhy v oblasti snižování emisí a odklonu od fosilních zdrojů. Ty mimochodem z proslovu vypadly úplně. Obzvláště do očí bijící to bylo v případě fosilního plynu. Evropa jako jeden z největších dovozců plynu a ropy ze zahraničí věnovala především v loňském roce velké úsilí diverzifikaci dodávek a co největšímu snížení závislosti na fosilních palivech dovážených zejména z Ruska. Z úst von der Leyen nicméně vůbec nezaznělo, do jaké míry se to Evropské unii podařilo a - až na výjimku v podobě oznámení větší podpory pro výrobu energie z větru - chyběla i širší vize budoucnosti energetiky v následujících letech.
Pro splnění evropských klimatických závazků je přitom snížení závislosti na plynu klíčové. V kombinaci s podporou energie z obnovitelných zdrojů to posílí nejen evropskou energetickou bezpečnost a soběstačnost, ale také zásadně přispěje ke zpomalení tempa oteplování planety.
V rámci existující plynové infrastruktury je možné rychle, efektivně a téměř bez nákladů ošetřit úniky emisí metanu, vznikající během těžby, transportu a zpracování fosilních paliv. Protože EU většinu své spotřeby fosilního plynu dováží ze třetích zemí, je zásadní zavést a uplatňovat kontroly vypouštění emisí v celém dodavatelském řetězci. Pokud chce Evropa skutečně přispět ke snižování emisí, měla by právě toto zahrnout do projednávané metanové legislativy. Zda tomu tak skutečně bude se ale teprve uvidí.
Pouze letmou zmínku si letos zasloužilo to, že transformace ekonomiky musí být zároveň sociálně spravedlivá. S tím nelze než souhlasit, pokud se ovšem podíváme na konkrétní kroky Evropské komise, zatím není jasné, zda budou pro spravedlivou transformaci opravdu dostatečné. Dobrou zprávou je sice založení Sociálního klimatického fondu, ale k jeho efektivnímu fungování bude potřeba daleko více financí.
Centrum pro dopravu a energetiku a další organizace navíc dlouhodobě upozorňují na netransparentnost výběru projektů financovaných z Fondu spravedlivé transformace, určenému evropským uhelným regionům ke zvládnutí přechodu od uhlí k obnovitelným zdrojům energie. V České republice například až polovina zdrojů z Fondu putuje na velké strategické projekty, u nichž zatím není jasné, nakolik skutečně pomohou obyvatelům těchto regionů vyrovnat se s energetickou transformací, a zda nakonec jen neskončí v kapsách velkých průmyslových podniků.
Ambiciózní cíle si stanovil Evropský parlament, když nedávno potvrdil nová pravidla pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Ty by do roku 2030 měly tvořit 42,5 % konečné spotřeby energie v celé EU. V současnosti je podíl OZE asi 22 %. Jak budou členské státy tento cíl naplňovat se teprve ukáže. Rozhodně by mohlo pomoci omezit miliardové dotace do fosilního průmyslu.
Je paradoxní, že i přes klimatické závazky Evropa fosilní průmysl stále mohutně dotuje. V České republice například jen za rok 2020 činil souhrn implicitních dotací do fosilního průmyslu 230 miliard korun. Pro srovnání, dotační program Nová zelená úsporám má na období 2021 - 2030 alokaci 39 miliard. Podrobněji o tom CDE informuje v tomto textu. Jak také uvádí nová studie Mezinárodního institutu pro udržitelný rozvoj, země G20 v minulém roce investovaly do fosilního průmyslu rekordní množství peněz z veřejných rozpočtů, a to navzdory závazku fosilní dotace postupně snižovat. Z veřejných peněz se tak dotují zdroje, které přispívají k znečišťování ovzduší, poškozování veřejného zdraví a urychlování klimatické změny.
V době, kdy je potřeba co nejintenzivněji podporovat přechod k obnovitelným zdrojům, technologické inovace, které umožní odklon od fosilních zdrojů, a zároveň všechny sociální skupiny zasažených touto zásadní proměnou energetiky, nedává trvající podpora fosilních zdrojů žádný smysl.
Necelých 300 dní dělí evropské voliče od chvíle, kdy si zvolí nové zástupkyně a zástupce v Evropském parlamentu, a s nimi určí i podobu budoucí Komise. Ve svém projevu si Ursula von der Leyen ušlapala cestičku ke svému případnému znovuzvolení.
Projev byl místy emotivní, ale u mladých voličů a žen mohl natrefit na správnou notu. Neurazil ani konzervativnější voliče, a to důrazem na podporu evropského průmyslu. Pro ty, kdo blíže sledují klimatická témata, byl spíše zklamáním a známkou toho, že od současné a asi ani budoucí Komise nemůžeme očekávat závratně vysoké ambice. Míč teď bude na straně členských států, které musí legislativu rozumně a hlavně včasně implementovat.