Na sektor vytápění se v souvislosti s dekarbonizací a klimatickými cíli poslední dobou upírá pozornost odborné veřejnosti i politiků. V březnu 2022, v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu, Mezinárodní energetická agentura IEA zmínila "urychlené zavádění tepelných čerpadel" jako součást svého desetibodového plánu na snížení závislosti na ruském plynu. V květnu téhož roku pak navrhla Evropská komise ve svém plánu REPowerEU zdvojnásobení míry instalace tepelných čerpadel v Evropě do roku 2030. Plán rovněž prostřednictvím sdělení EU Save Energy doporučuje stanovit rok 2029 jako datum ukončení prodeje kotlů na fosilní paliva a rok 2025 jako datum ukončení dotací na instalaci těchto technologií. Místo toho doporučuje přesměrovat tyto dotace na tepelná čerpadla.

 

Na národní úrovni si některé evropské země stanovují vlastní cíle v oblasti dekarbonizace vytápění. V praxi je však pokrok pomalý a brzdí jej řada překážek. Ekonomické i neekonomické překážky existují na straně poptávky (uživatelé), na straně nabídky (výrobci, instalatéři) a také na straně legislativy.

To všechno způsobuje, že přechod na vytápění z obnovitelných zdrojů (např. tepelná čerpadla, solární termální energie a sítě dálkového vytápění využívající obnovitelné zdroje energie) je složitý i pro ty nejmotivovanější občany, a celkový rozvoj je příliš pomalý. Pokud s tím něco neuděláme hrozí, že Evropská Unie nesplní své energetické  a klimatické cíle  a zůstaneme ještě dlouhá léta závislí na nespolehlivých a drahých fosilních palivech.

Abychom maximálně využili příležitostí, které nám zvýšený zájem veřejnosti o energie z obnovitelných zdrojů dává, potřebuje EU a jednotlivé členské státy mnohem silnější závazky pro instalace systémů vytápění (a chlazení) z obnovitelných zdrojů, ale také hledání energetických úspor a zvyšování účinnosti budov.