Emise metanu, vysoce účinného skleníkového plynu, byly příliš dlouho přehlíženy. Ze zpráv Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vyplývá, že antropogenní emise metanu pravděpodobně způsobily nárůst teplot o 0,5 °C. Mimo to dospěl panel k závěru, že udržitelného zpomalení nárůstu teplot na maximálně +1,5 °C lze dosáhnout jen výrazným zredukováním emisí oxidu uhličitého a souběžným omezením emisí všech dalších skleníkových plynů ovlivňujících klima. To se týká také znečišťujících látek s krátkou životností, jako je právě metan.
Koncentrace metanu v atmosféře se od předindustriálních dob více než zdvojnásobila. Existují přesvědčivé důkazy o tom, že tento nárůst nesouvisí s přirozenými procesy, nýbrž že jde o nárůst nových emisí, které souvisí s lidskou činností. Růst koncentrace způsobují především činnosti související s využíváním fosilních paliv nebo také se zemědělstvím a nakládáním s odpadem.
Opatření vedoucí ke snížení emisí metanu jsou důležitým krokem ke zpomalení klimatických změn. Členské státy EU však musí přijmout dostatečně ambiciózní plány pro odklon od ropy, uhlí a zemního plynu. Jakékoli opatření zaměřené na snížení emisí metanu, které nebude propojeno s odklonem od fosilních paliv, k celkovému snížení koncentrace skleníkových plynů nepostačí.
Evropská unie, jakožto region dovážející výraznou část spotřebovaného zemního plynu (89 % celkové spotřeby v této oblasti v roce 2019), by měla postupovat rázně a rozhodně směrem k odklonu od zemního plynu do roku 2035 a spolu s tím redukovat emise metanu napříč celým dodavatelským řetězcem.
Emise metanu z fosilních paliv tvoří zhruba 35 % veškerých antropogenních emisí metanu ( 23% ropa a plyn a 12 % uhelný průmysl).
Emise metanu v plynárenském průmyslu vznikají ve všech článcích dodavatelského řetězce. A to jak kvůli úmyslným, tak nechtěným únikům metanu do ovzduší. Úmyslné vypouštění tohoto skleníkového plynu může nastat například v důsledku opravy plynovodu, kvůli níž je nutné danou část potrubí vždy vyprázdnit. Pokud je fosilní plyn nacházející se v této části považován za komerčně nevyužitelný, prostě se vypustí do atmosféry.
A jelikož je hlavní složkou zemního plynu právě metan, skončí v atmosféře i velké množství tohoto skleníkového plynu.
K neúmyslným únikům metanu dochází například při poruchách zařízení či haváriích.
K únikům metanu dochází v předvýrobní fázi (např. při hydraulickém štěpení a dokončování vrtů), během těžby (tady jde např. o fugitivní emise, úniky při odvětrávání či údržbových pracích na zařízení), ve fázi shromažďování a zpracování (např. z odvětrávání a netěsností zařízení), během přenosu a skladování (např. z odvětrávání a netěsností kompresorů, netěsností v potrubních rozvodech a z odvětrávání a netěsností skladovacích prostor), ve fázi distribuce (např. z netěsností v potrubí či měřicích a regulačních stanicích nebo také při měřících zařízeních konečných spotřebitelů) i ve fázi spotřeby (např. z důvodu nedokonalého spalování plynu v kotlích).
Řada opuštěných ropných a plynových vrtů a uhelných dolů navíc vypouští velké množství metanu ještě dlouhou dobu poté, co jsou vyřazeny z provozu, pokud nejsou řádně utěsněny.
Pokud tedy k únikům dochází v každé části dodavatelského řetězce, co konkrétně lze dělat, abychom tomu dokázali účinně předcházet?
Shodou okolností se můžeme velké části emisí metanu docela snadno vyhnout, a to s nulovými nebo nízkými náklady.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) odhaduje, že zhruba 40 % emisí metanu z ropného a plynového průmyslu lze předejít s nulovými čistými náklady. Podobně také Program OSN pro životní prostředí (UNEP) předpokládá, že 60–80 % celkových emisí metanu z ropného a plynového sektoru a 55–98 % emisí z uhelného průmyslu je možné snížit pomocí relativně nenákladných řešení.
Mezi takové patří například detekce a opravy netěsností (LDAR), přičemž detekce by měly být prováděny co nejčastěji, v ideálním případě nepřetržitě, a opravy by měly být prováděny neprodleně po zjištění úniku.
Další opatření se týkají například zákazu rutinního flérování a řízeného uvolňování (BRVF), s výjimkou použití v mimořádných situacích. Zákaz platí zejména pro případy, kdy se ke spalování či vypouštění plynu přistupuje kvůli nedostatečné motivaci k jeho vytěžení, tedy když to není komerčně atraktivní, nebo chybí potřebná nařízení.
Kromě toho může ke snížení emisí metanu z těchto zdrojů přispět také účinné utěsnění plynových vrtů a uhelných dolů, které byly vyřazeny z provozu. A v neposlední řadě je třeba zdůraznit, že nejúčinnějším způsobem, jak emise metanu snížit, je ponechání fosilních paliv pod zemí, zastavení těžby a ukončení dalšího průzkumu. To zároveň vyžaduje urychlení procesu transformace energetiky a přechodu na systém stoprocentně založený na obnovitelných zdrojích energie.
V říjnu 2020 představila Evropská komise unijní strategii pro snížení emisí metanu. V Evropském parlamentu se 21. října hlasovalo o omezení emisí z metanu. Poslanci Evropského parlamentu již do zprávy zahrnuli výzvu k odklonu od fosilních paliv, první svého druhu v unijní legislativě.
Co se týče mezinárodní úrovně, Program OSN pro životní prostředí spustil na summitu zemí G20 Mezinárodní observatoř emisí metanu (IMEO). Ta má za úkol zpracovávat, agregovat a zveřejňovat data o emisích metanu. V podobném duchu se také nesla konference OSN o změně klimatu COP26, na které se řada zemí zavázala ke snížení emisí metanu o minimálně 30% do roku 2030 oproti úrovni z roku 2020 (tzv. Global Methane Pledge).
Tyto dva kroky připravují půdu na konec tohoto roku, kdy chce Evropská komise představit legislativní návrh v oblasti snižování emisí metanu v rámci legislativního balíčku k dosažení 55% snížení emisí „Fit for 55“.
Není pochyb o tom, že by Komise měla posílit návrhy Evropského parlamentu, které se týkají detekcí a oprav netěsností, zákazu flérování a řízeného uvolňování, systému MRV a opuštěných ropných i plynových vrtů a uhelných dolů. Zároveň by měla na základě návrhu Parlamentu o útlumu fosilních paliv zajistit, aby se EU vydala cestou k cíli dosáhnout útlumu těžby uhlí do roku 2030 a zemního plynu do roku 2035. Na závěr je třeba dodat, že abychom se dokázali vypořádat s globálním rozměrem tohoto problému a se situací, v níž se EU jako významný dovozce zemního plynu nachází, je nanejvýš důležité zabývat se úniky metanu po celé délce dodavatelského řetězce a řešit tento problém nejen v rámci Evropské unie, ale také za jejími hranicemi.
Evropská komise představí návrh metanové legislativy již 15. prosince. O dalších aktualitách budeme průběžně informovat.
Text je překladem blogpostu CAN Europe s autorským přispěním Šimona Batíka