Exportní kreditní agentury financují ze státního rozpočtu těžký průmysl i letectví. Záruka COVID plus je pro exportní tahouny

zveřejněno 03.03.2021
1. března 2021, Praha — V červenci minulého roku schválila  Evropská komise rozšíření záručního programu COVID Plus v ČR i na společnosti podnikající v cestovním ruchu a dopravě [1]. Díky tomu obdržel záruku na úvěr ve výši 1,2 mld. Kč  letenkový portál a internetová cestovní agentura KIWI [2], která je z 53 % vlastněná americkým fondem General Atlantic. Záruku za úvěr ve výši 2 mld. Kč dostala podle vícepremiéra Havlíčka i společnost Liberty Ostrava [3], která patří mezi nejvýraznější znečišťovatele ovzduší na Ostravsku [4].
 
Velké exportně zaměřené firmy mají od roku 2020 možnost využívat program Záruka COVID plus, který jim umožňuje žádat o půjčky přes komerční banky od  5 milionů do 2 miliard korun. Za tyto úvěry v rámci programu ručí Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP). Celkový objem poskytnutých záruk za rok 2020 je podle ředitele EGAP Jana Procházky celkem 16,5 mld. Kč [5]. 
“Na základě informací, které zmínil vícepremiér Havlíček v Hospodářských novinách a ředitel EGAP v rozhovoru pro Forbes, jsme zjistili, že firmám Liberty Ostrava a KIWI byly poskytnuty záruky na jejich půjčky. Zajímalo nás tedy, zda na tyto konkrétní projekty byl vypracovaný posudek jejich vlivu na životní prostředí. Když jsme o tuto informaci požádali oficiální cestou EGAP, nebylo nám vyhověno. Podle EGAP totiž námi požadované informace nejsou podloženy jejich interními zdroji, a tudíž na naši žádost nebudou reagovat. Znamená to tedy, že česká vláda poskytuje záruky společnostem bez toho, aniž by byla splněna povinnost prověřit vliv těchto transakcí na životní prostředí?” ptá se Jana Maussen z Centra pro dopravu a energetiku, koordinátorka projektu zabývajícího se zvýšením transparentnosti a dekarbonizace exportních kreditních agentur.
Exportní kreditní agentury se z minulých neúspěchů, které stály daňového poplatníka mnoho miliard korun, poučily minimálně v tom, že nyní poskytují záruky na úvěry komerčním bankám a nikoli České exportní bance. Krizové období bohužel téměř vždy přeje takovým transakcím, které by za normálních okolností byly vnímané jako spíše problémové. Navíc o tom, zda státem takto podpořené firmy a projekty směřují k emisně udržitelné ekonomice a naplňování našich klimatických závazků, nás EGAP a ČEB neinformují. 
 
----- KONEC -----
Poznámky:
 
Kontakty:
Nicole Princlová, komunikační koordinátorka CDE, nicole.princlova@cde-org.cz
Jana Maussen, projektová manažerka CDE, jana.maussen@cde-org.cz
 
Backgrounder: Odstrašující případ uhelné elektrárny Yunus Emre v Turecku a firma Adularya
 
Jednoho exportního kostlivce schováváme ve skříni už od roku 2010. Jde o neúspěšný projekt výstavby uhelné elektrárny Yunus Emre v Turecku.  Česká exportní banka tehdy půjčila ostravské společnosti Vítkovice Power Engineering ze skupiny miliardáře Jana Světlíka 11,6 mld. Kč, aby postavila uhelnou elektrárnu v Turecku pro firmu Adularya. Jednalo se v té době o největší exportní zakázku v historii ČR a Exportní garanční a pojišťovací společnost tuto půjčku pojistila. Pro stavbu elektrárny, ve které se mělo dalších několik desítek let spalovat uhlí, byl mimo jiné vypracovaný i posudek, který stanovil podmínky, za kterých je stavba z hlediska vlivu na životní a sociální prostředí vyhovující [1a].
 
V říjnu 2009 byl tedy projekt oficiálně autorizovaný a práce začaly, nicméně stavba byla od samého začátku problematická. Zjistilo se například, že dodané kotle (od rakouské firmy Andritz) nejsou vhodné pro spalování toho typu uhlí, které se v dané oblasti těží a které mělo být v elektrárně používané k výrobě energie. Jelikož cena za výměnu kotlů byla odhadnuta na dalších 520 až 780 mil. Kč [2a], práce se tedy zastavily a stavba uhelné elektrárny v Turecku, na kterou ČR vynaložila téměř 12 mld. Kč ze státního rozpočtu, není dodnes dokončená. Po třech neúspěšných tendrech na prodej rozestavěné elektrárny se nyní ČEB pokouší alespoň prodat pohledávku.  
 
Tento projekt bohužel není ojedinělý případ špatného hospodaření s penězi daňových poplatníků. Podobná praxe není výjimkou ani pro exportní agentury a banky ostatních států, které často financují riskantní a podezřelé projekty, podporují spalování fosilních paliv nebo projekty, které mají negativní vliv na životní prostředí. Souhrn dostupných informací o takovýchto projektech a stavbách zpřístupňuje na svém webu organizace Banktrack, která problematiku sleduje v sekci “Dodgy Deals” (v překladu pochybné obchody) [3a] a kde bude projekt Adularya publikován.
 
[1a] Poskytnutí informace k YUNUS EMRE POWER PLANT, egap.cz, https://www.egap.cz/cs/poskytnuti-informace-k-yunus-emre-power-plant-0
[2a] Turecko souhlasí s prodejem elektrárny Adularya, Česko na projekt poskytlo 12 miliard korun, e15.cz, 19. července 2017, https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/turecko-souhlasi-s-prodejem-elektrarny-adularya-cesko-na-projekt-poskytlo-12-miliard-korun-1335086#
[3a] Dodgy deals, banktrack.org, https://www.banktrack.org/search#category=dodgydeals
 
Další  materiály k tématu: 
 
Zaujal Vás tento článek?
Doporučte článek známým!
zpět

Hledaný výraz

[ zavřít ]