České teplárenství čeká v následující dekádě zásadní proměna. Potřebuje se zbavit své téměř úplné závislosti na spalování uhlí. K dispozici k tomu nyní máme bezprecedentní objem financí: Česko je druhým největším příjemcem podpory z Modernizačního fondu, který má evropským státům pomoci s modernizací energetických systémů, zvyšováním energetické účinnosti a rozvojem obnovitelných zdrojů energie. To nám umožňuje investovat do inovativních a dlouhodobě udržitelných řešení jako jsou tepelná čerpadla, využití odpadního tepla či geotermální energie, nebo skladování tepla na chladné měsíce. Namísto toho ale tyto peníze zatím ve velkém směřují do projektů spoléhajících na fosilní plyn.
Klíčovým zdrojem financování modernizace teplárenství v Česku je program HEAT Modernizačního fondu, který podporuje využití obnovitelných a nízkouhlíkových zdrojů vytápění. Ze zveřejněných dokumentů na webu Státního fondu životního prostředí vyplývá, že k září tohoto roku byla schválena podpora pro 36 projektů v oblasti dekarbonizace dálkového vytápění s celkovou výší dotace 42 miliard korun. Více než polovina této částky, přesněji 22,2 miliardy korun, fond přidělil projektům využívajícím fosilní plyn, druhou největší částku spolkly spalovny odpadů, a to 14,6 miliardy korun. S velkým odstupem pak následují projekty na spalování biomasy s výší dotace 4,9 miliardy korun. Na podporu prozatím dosáhly hlavně projekty velkých energetických firem - mezi největší příjemce patří například polostátní skupina ČEZ včetně společnosti Energotrans, francouzská společnost Veolia, nebo například skupina EPH Daniela Křetínského, která vlastní elektrárnu v Opatovicích a na přechod z uhlí na plyn zde získala více než 1 miliardu korun.
Na úrovni EU je fosilní plyn vnímán jako přechodné palivo, ovšem masivní přechod českých tepláren ze spalování uhlí na plyn tak, jak to vidíme v Česku, nemůže být jedinou odpovědí na poptávku po nízkoemisním teplárenství.
Přestože spalováním fosilního plynu vzniká např. při srovnání s uhlím méně emisí CO2, velkým problémem mohou být úniky metanu do atmosféry při jeho těžbě, skladování a transportu. Metan jako skleníkový plyn zadrží v atmosféře v horizontu dvaceti let přibližně osmdesátkrát více tepla, než CO2, což vede k rapidnímu zintenzivnění skleníkového efektu. Investice do plynové infrastruktury také vyvolávají obavy z ‘uhlíkového bloku‘, kdy drahá modernizace uhelné soustavy na plynovou zakonzervuje závislost odběratelů na fosilních palivech z nestabilních politických režimů na další desetiletí, či zablokuje možnost investic do obnovitelných zdrojů energie. S investicemi do obnovitelných zdrojů se naopak kromě snížení emisí škodlivých látek může vázat také vznik nových pracovních míst i dostupnější ceny energií.
Urychlený odchod od spalování fosilního plynu je nezbytný i pro zajištění naší energetické bezpečnosti. Ceny energií jsou účinnou geopolitickou pákou ruského režimu na odběratele, kteří jsou závislí na dodávkách jeho komparativně levného zemního plynu. To se týká i České republiky, která v minulosti odebírala z Ruska téměř veškerý podíl zahraničních dodávek zemního plynu. Přestože po začátku ruské agrese v roce 2022 Česká republika svou spotřebu ruského plynu významně snížila, podíl na celkových dovozech na konci roku 2023 vyrostl zpět na více než polovinu.
Alternativy fosilních paliv existují a pro inspiraci nemusíme chodit daleko: ve Vídni zajišťuje systém tepelných čerpadel teplo pro 56 tisíc domácností a využívá k tomu odpadní vody z nedaleké čistírny. V Mnichově zase topí geotermální energii a do roku 2040 plánují pokrýt celou základní zátěž dálkového vytápění obnovitelnými zdroji.
V Česku by do roku 2040 mohla až třetinu potřebného tepla českým domácnostem napojených na síť dálkového vytápění mohla dodávat velká tepelná čerpadla, využívající odpadní teplo z čistíren odpadních vod, geotermální teplo, teplo z řek a teplo okolního prostředí. Vyčísluje to studie Teplárenského sdružení z února tohoto roku.
Česká vláda by především měla přehodnotit současné směřování investic do teplárenství a přesunout pozornost (a finance) na dlouhodobě udržitelná řešení. Přechod na plyn nesmí být jedinou odpovědí na naše klimatické cíle. Měli bychom se zaměřit na vývoj inovativních technologií, jako jsou tepelná čerpadla a systémy využívající odpadní teplo, a poskytnout větší podporu pro jejich rozvoj.
České teplárenství také potřebuje jasně danou dekarbonizační strategii, jejímž základním pilířem budou obnovitelné zdroje energie. Města a obce by měly být motivovány k vytváření plánů udržitelného vytápění, které by zajistily dostupnost energie pro všechny obyvatele bez závislosti na fosilních palivech.
A za třetí, je nutné odstranit technické a administrativní bariéry, které brání rychlejšímu rozvoji obnovitelných zdrojů. Tyto překážky nejsou nepřekonatelné, ale vyžadují koordinovanou spolupráci mezi státem, průmyslem a akademickou sférou.
Budoucnost českého teplárenství může být zelená, ale pouze pokud se dnes rozhodneme investovat do technologií, které nám zajistí dlouhodobou udržitelnost a energetickou nezávislost.
Veronika Murzynová se specializuje na otázky snižování emisí metanu, rychlejší ukončení využití fosilního plynu a dekarbonizaci dálkového vytápění. Má vzdělání v oboru aplikované fyziky a zkušenosti s výzkumnou prací v Evropském parlamentu zaměřenou na Green Deal a legislativu v oblasti energetiky a klimatu.
Článek ve zkrácené podobě vyšel také v Hospodářských novinách.
