Komentář Šimona Batíka
Fosilnímu lobby se stále daří prosazovat svojí agendu i na nejvyšších místech Evropské unie. Tentokrát jde o balíček se zaměřením na dekarbonizované plyny, tzv. gas decarbonization package. Jeho předběžný text nedávno unikl a vykazuje několik problematických bodů. Oficiální verze by měla vyjít 14. prosince.
K dosažení emisních cílů musí EU snížit spotřebu fosilního plynu o nejméně 29-37% do roku 2030. Aby byly nefosilní plyny konkurenceschopné na evropském trhu, je pro ně nutné vytvořit příznivé legislativní prostředí. A k tomu má sloužit právě zmíněný balíček.
Pod pojmem dekarbonizovaný plyn si můžeme představit jakékoliv látky plynného skupenství, které při spalování nevypouštějí uhlík do atmosféry (či množství emisí podstatně redukují). Nejskloňovanějšími jsou syntetický metan, vodík a biometan.
Legislativní změny se zaměřují především na to, jak z vodíku udělat klíčovou součást evropského energetického mixu. Dále pak způsoby, jakými usnadnit vstřikování, přenos, distribuci a obchodování nízkouhlíkových plynů v plynárenských sítích.
Realita je však taková, že zastarávající plynová infrastruktura není na rozvod vodíku dimenzovaná a jeho přimíchávání (v jednotkách procent) pouze umožňuje energetickým společnostem pokračovat v distribuci fosilního plynu při minimální redukci emisí.
Navíc pouze „zelený vodík” (tzn. vodík, na jehož výrobu potřebujeme čistou elektřinu z obnovitelných zdrojů) se dá považovat za dekarbonizovaný plyn. Další formy vodíku vyráběné z fosilních paliv produkují vyšší množství emisí než přímé používání fosilního plynu.
Stejně tak v případě biometanu a syntetického metanu vyvstávají otázky ohledně nákladovosti, produkční kapacity a energetické efektivity daných řešení.
Energetická účinnost a elektrifikace mohou pohodlně a efektivněji sloužit potřebám koncového uživatele, který je nyní závislý na fos. plynech. Plynová řešení by se měla využívat pouze v sektorech, kde jejich využití má smysl jak z hlediska emisní náročnosti, tak z hlediska ceny.
Z uniklého dokumentu je jasné, že EU vidí v plynových řešeních budoucnost na všech úrovních hospodářství (od domácností po průmysl). To navzdory nutnosti aktivovat mechanismy, které by zajistily postupný odklon od využívání plynových distribučních síti. To je dáno zejména omezeným strategickým významem vodíku (viz Agora studie). Velkým problémem je poté pokračující výsadní postavení průmyslu při plánování infrastruktury v rámci nově vznikající ENNOH (European Network of Network Operators for Hydrogen) a EU DSO (European Distribution System Operators).
Problematický je i fakt, że výrazy jako “klima” nebo “životní prostředí” se v dokumentu objevují velmi sporadicky. Podoba uniklého textu směrnice o dekarbonizovaných plynech tak selhává v nastavování dekarbonizačních cílů a nepropojuje tuto legislativu s Evropskými klimatickými cíli.
Doufejme, že se tvůrci tohoto návrhu ještě vrátí ke kreslícímu prknu a představí návrh, který bude reflektovat realitu klimatické krize a nebude házet jablka a hrušky do jednoho pytle, neboli vodík a metan do jednoho plynovodu.
Zdroje:
https://www.agora-energiewende.de/en/publications/12-insights-on-hydrogen-publication/
