Evropa se zavázala k uhlíkové neutralitě do roku 2050, zatím má ale jasně stanovené dekarbonizační cíle pouze do konce tohoto desetiletí. Nastavení předvídatelných podmínek pro dekarbonizační investice v Evropě přitom firmám i státům umožní včas reagovat ve svých politikách a strategiích. Pokud by k tomu nedošlo, nebylo by možné plně využít potenciální přínosy dekarbonizace. Ty by přitom jen do roku 2030 mohly činit nejméně 1 bilion EUR.

EU si potřebuje stanovit závazné dekarbonizační cíle pro rok 2040, nepolevovat v tempu podpory zelených technologií a inovací a zároveň zajistit dostatečné financování, které zohlední sociální dopady rychle se měnících ekonomik a pomůže těm, na které klimatické politiky dopadají nejvíce. Snižování spotřeby fosilních paliv má širší přínosy: posiluje energetickou bezpečnost Evropy a snižuje její závislost na třetích zemích, jako jsou Rusko a USA, a tím posiluje její energetickou bezpečnost i stabilitu cen energií. Rozhodnutí o tempu snižování emisí po roce 2030 bude mít také zásadní vliv na to, zda do evropských zemí zamíří investice do čistého průmyslu a souvisejících technologií.
 

1. V připravované novele evropského klimatického zákona stanovit závazný cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040 nejméně o 90 % oproti roku 1990.

Tento cíl představuje spodní hranici rozmezí doporučeného Evropským poradním orgánem pro klima jako nezbytnou pro dosažení klimatické neutrality v roce 2050.

2. Zabránit neefektivnímu využívání prostředků či jejich zneužívání ve prospěch fosilních paliv.

Podpora fosilních paliv z prostředků na dekarbonizaci by měla být vyloučena.

3. Definovat nové cíle pro rozvoj obnovitelných zdrojů po roce 2030.

Zároveň je potřeba upravit systém EU ETS tak, aby dosažení těchto cílů bylo reálné. Tyto cíle by měla EU legislativně ukotvit co nejdříve, ideálně do roku 2025.

4. Zajistit dostatečné financování dekarbonizace po roce 2030.

S tím souvisí také zajištění toho, aby nový Víceletý finanční rámec (MFF) a další nástroje, jako jsou pravidla veřejné podpory, kohezní fondy nebo specializovaný Sociální klimatický fond, transparentně a prokazatelně přispívaly k plnění nových klimatických cílů a zároveň zohledňovaly sociální dopady a specifické potřeby strukturálně znevýhodněných regionů.

5. Podpořit členské státy v aktualizaci jejich střednědobých a dlouhodobých klimatických strategií, aby reflektovaly nové emisní cíle a maximálně využily přínosy dekarbonizace.

Autor obrázku v úvodní grafice: Blaine O'Neill