Praha - Jedním z velkých problémů spravedlivé transformace v Česku je malé zapojení místních lidí do celého procesu plánování a příprav. Pokud má být přeměna uhelných regionů úspěšná, je třeba se ptát, co místní lidé potřebují a jak by si takovou změnu představovali.
Před více než rokem jsme začali sbírat příběhy aktivních lidí z Ústecka a Karlovarska, kterým není budoucnost jejich kraje lhostejná a kteří se snaží měnit místo, kde žijí, k lepšímu. Některé texty jsme publikovali na stránkách regionálních Deníků, na blogu Just Transition a také zde u nás na webu.
Jak se tedy žije lidem na Ústecku a Karlovarsku? A jak si představují život po konci uhlí? Přinášíme přehled příběhů místních lidí, který jsme od konce loňského roku připravili.
Parta nadšenců, kteří se rozhodli měnit věci k lepšímu. I tak by se dal popsat spolek KultiVary, který za nedlouho oslaví dva roky od svého vzniku. Píší blog, točí podcast nebo pořádají diskuse a filmová promítání. Jedním z témat, které otevírají, je také spravedlivá transformace Karlovarského kraje. Rozhovor o tom, jak se žije mladým lidem na Karlovarsku i o aktivitách spolu KultiVary si můžete přečíst zde.
Více než 15 miliard korun by mělo přispět k rozvoji Ústecka po konci uhlí. Kam přeměna kraje směřuje, ale není jasné, upozorňuje Marika Volfová z organizace Re-set. Jak na Ústecku probíhá odklon od uhlí sleduje několik posledních let. V současnosti také pomáhá lidem snižovat účty za energie. Podrobnosti o spravedlivé transformaci Ústecka i boji proti energetické chudobě si můžete přečíst na našem webu, stačí kliknout zde.
Posledních deset let vede František Nistor spolu s dalšími lidmi z Chanova spolek Aver Roma, neboli Jiní Romové. Ve volném čase pořádají kroužky a akce pro děti, podporují mladé a domlouvají opravy zdevastovaných budov. Účinnou pomocí místním by podle něj byl vznik sociální firmy. Přečtěte si rozhovor o životě v chomutovském Chanově, o aktivitách spolku Aver Roma i o tom, jak by mohla spravedlivá transformace pomoci lidem z místního sídliště. Celý text zde.
Ve svých výzkumech se chomutovská antropoložka Tereza Dvořáková zabývá chudobou. Analyzovala například život na severočeských sídlištích. V současnosti je jejím největším tématem kreativita. Mapuje tvůrce, kteří působí v Ústeckém kraji. Jejich podporu vidí jako jednu z cest pro rozvoj kraje po konci uhlí. Přinášíme rozhovor o spravedlivé transformaci Ústecka a roli kreativity v tomto procesu. Více čtěte zde.
V dětství znal Ústí nad Labem jen z dokumentárních filmů o špinavém průmyslovém severu. Že by zde jednou mohl žít, ho ani nenapadlo. Město si však Aleše Loziaka získalo. Dává mu možnost být součástí pozitivní změny. Dnes je ředitelem ústeckého Veřejného sálu Hraničář a společně s dalšími lidmi se zabývá podporou kreativního průmyslu v kraji v rámci platformy Kreativní.uk. Jeho příběh jsme vydali v loňském roce na stránkách Ústeckého deníku.
Janov na Mostecku, místo plné života a talentovaných lidí. Tak vzpomíná na své dětství, které prožil v dnes nechvalně proslulém litvínovském sídlišti, místní rodák a zastupitel Petr Globočník. Do jedné z největších vyloučených lokalit v Česku nastěhoval i se svou rodinou. Před třemi lety koupil přímo v Janově zchátralou vilu Libuše, dům se zarostlou zahradou plný suti a injekčních stříkaček. Pracuje zde jako sociální pracovník. S lidmi ze spolku My Litvínov se zabývá rozvojem Litvínova i ekologickými otázkami a koncem o uhlí. Jeho příběh jsme publikovali v loňském roce na stránkách Chomutovského deníku.