Karlovy Vary - Parta nadšenců, kteří se rozhodli měnit věci k lepšímu. I tak by se dal popsat spolek KultiVary, který za nedlouho oslaví dva roky od svého vzniku. Píší blog, točí podcast nebo pořádají diskuse a filmová promítání. Zaměřují se hlavně na mladé. Jedním z témat, které otevírají, je také spravedlivá transformace Karlovarského kraje. Nejen o tom, co dělají a jak se právě mladým lidem v kraji žije, jsme se bavili s členkami spolku Andreou Platinskou a Annou Matuštíkovou. Zajímají se mladí o rozvoj Karlovarského kraje a jaká bude jeho budoucnost po konci uhlí?
Motto Vašeho spolku Kultivary je “pěstujeme krajskou kulturu”. Jak náročné je pěstovat krajskou kulturu na Karlovarsku?
AP: Je to určitě zajímavá cesta. Nevím, jestli mluvit o náročnosti. Myslím si, že jakákoliv občanská angažovanost s sebou přináší i náročnější části, což je hlavně časová kapacita.
Zajímají se lidé o kulturu?
AP: Zajímají. Jedno z našich hesel je, že se toho tady děje relativně hodně, akorát komunita je roztříštěná. Špatně se k veřejnosti komunikují jednotlivé akce. Aktéři a aktérky nejsou mezi sebou úplně propojení. My jsme se chtěli začlenit, působit v roli prostředníka a spojovat lidi mezi sebou, což se do určité míry daří.
AM: Propojování je jeden z našich cílů, na které se dost zaměřujeme.
Váš záběr je široký. Nevěnujete se pouze kultuře, ale třeba i životnímu prostředí. Můžete představit některé konkrétní projekty?
AP: Vždy, když náš spolek představujeme, se snažíme vysvětlit, že je postavený na třech dílčích aktivitách. Což je to propojování. Vytváříme různé komunity na sociálních sítích, organizujeme živá setkání lidí, kteří mají zájem o kulturu a dění v kraji. Uvedla bych naše Kulturní pivo, které se nepravidelně čas od času děje někde v kraji. Takže to není jen otázka Varů.
Jaké jsou ty další dvě hlavní aktivity?
AP: Potom informujeme. To je hlavní náplň všech aktivit hlavně v online prostředí. Vznikli jsme během Covidu a hodně jsme na tom postavili naše působení. Jiná možnost ani nebyla. A docela se to osvědčilo. A pak organizujeme. Akcí je celá řada.
AM: K tomu propojování - jako jednu z prvních aktivit jsme vytvořili skupinu Karlovarský green swap na výměnu kytek. Potom se uspořádalo i několik živých setkání. To je zase k tomu pořádání. Byl green swap u Supermarketu WC a pak v Běčovské botanické zahradě. Lidé o to mají opravdu zájem a to je fajn.
Co se týká konkrétních projektů, děláte toho mnohem víc…
AM: K informování máme aktivitu, kterou nazýváme Kulturní vřídlo, kde je horký přehled toho, co se chystá. Snažíme se informovat o různých akcích, které se v Karlovarském kraji dějí a které nám přijdou zajímavé a relevantní pro nás a naši bublinu. Relativně pravidelně děláme promítání. Začali jsme na schodech u Supermarketu WC. Letos jsme se stěhovali a bylo z toho pop-up kino - vždycky se promítalo někde jinde. Podobně u Kulturního piva se scházíme na různých místech.
Hned zkraje svého vzniku jste zveřejnili dotazník, který se jmenoval Deset minut pro region. Na webu píšete, že cílem bylo zjistit, jak se žije lidem v kraji. Co z něj tedy vyplynulo?
AM: Odpovědi hodně mířily na to, že tu lidem chybí možnosti vzdělávat se pomocí akcí pro veřejnost, jako jsou přednášky nebo setkání tohoto typu.
Vy sami jste v září uspořádali veřejnou diskusi. Jmenovala se Život po uhlí a věnovala se spravedlivé transformaci. Jak by tedy podle vás mohl vypadat život po uhlí na Karlovarsku?
AP: Vlastně vůbec nejde o to, jak si to představujeme my. Jde o to, jak si to představuje nějaká větší část místních, která vůbec není zahrnutá do informací, co se u nás v kraji, ale i celoevropsky a celosvětově, děje. A tím pádem nemají možnost se do toho jakýmkoli způsobem zapojit. Takže doufáme, že otázku „jak by život po uhlí mohl vypadat“ si bude snažit zodpovědět čím dál víc lidí. Naše akce byla takovým impulsem k tomu, aby se tady tato diskuse trochu rozhýbala. To se do určité míry podařilo.
AM: Kdybych měla odpovědět konkrétně. Teď jsme popsaly to, co bychom chtěly, aby se ideálně po uhlí více dělo - aby lidé byli více zahrnutí do rozhodování. Snažíme se klást důraz na participaci a podobně. To jsou nějaké principy, které by nám přišlo fajn, aby život po uhlí obsahoval. A nejenom po uhlí, ale i v průběhu té změny.
Do Karlovarského kraje by mělo právě na rozvoj a proměnu spojenou s koncem uhlí přitéct 15 miliard korun. Vidíte v tom příležitost, aby se na Karlovarsku něco změnilo?
AP: My to jako příležitost rozhodně vnímáme a je otázka, jak velká příležitost z toho zbyde. V aktuální situaci vidíme největší potenciál v tom, že si lidé budou moci sáhnout na tematické výzvy, které by měly v rámci Fondu pro spravedlivou transformaci a celého procesu přicházet v potaz. Tohle by mohla být pro lidi možnost, jak se pustit do něčeho inovativního nebo minimálně do něčeho, co by v rámci odklonu od fosilní ekonomiky bylo prospěšné nejen pro lidi, ale i pro kraj. Takže tam tu naději nebo příležitost vidíme a z toho důvodu se snažíme o tom mluvit a informovat. Ale samozřejmě skepse je velká z naší strany.
Vy se zaměřujete hlavně na mladší publikum. Cítíte mezi mladými zájem o toto téma, o rozvoj regionu?
AM: Zájem určitě cítíme. Zároveň jsme poznali určitou nevědomost, hodně lidí o tom vůbec nevědělo a často se o tom dozvěděli, až když jsme jim o tom řekli.
Jedním z problémů Karlovarského kraje je právě odliv mladých lidí. Dá se to nějak shrnout, i z vaší zkušenosti, co zde mladým lidem chybí?
AM: Já si myslím, že je to takové věčné téma a je to i jeden z důvodů, proč jsme vznikli. Část našich kamarádek a členek našeho spolku se vrátilo po vysoké škole do Karlových Varů a my nechtěli jenom poslouchat, jak je to tu naprd. A ještě to bylo v té covidové době, kdy se Babiš vyjádřil o Karlovarském kraji, že je nejhorší ze všech. Ne že by vznik našeho spolku byl reakce na Babiše. Tak nějak v naší společnosti hodně rezonovalo téma Karlovarského kraje, jaké to tady je a proč. Pro nás je to určitě téma, kterému se věnujeme.
AP: Nejvíce hlasů zaznívá na otázky týkající se pracovních příležitostí a možností studia. To jsou hlavní dva důvody, kvůli kterým lidé odcházejí. Zároveň se v této době situace dost mění, i trh práce. Spousta lidí pracuje „remoutně“ a tohle asi docela proměňuje ten trend. Vnímáme to i ve svém okolí, že lidé se k tomu rozhodnutí krůček po krůčku uchylují a zvažují, že vlastně ten život tady může být fajn. Pokud mají možnost nějaké kvalitní práce.
Zeptám se osobně. Obě se aktivně věnujete životu na Karlovarsku, kvůli práci a studiu ale momentálně bydlíte jinde. Co vás táhne zpátky? Co zde tedy naopak mladé lidi drží?
AM: Mně osobně přijde, že se často mluví o tom, že lidi odchází, nebo spíš přichází či nepřichází kvůli tomu, že tu nemají práci, kvůli financím. Myslím si ale, že často v tom hrají roli výrazně i sociální vazby. Tak je tomu i u mě. Mám tu přátele, rodinu a zároveň i vztah k tomu místu. Příroda je také výrazný prvek. A možná je to něco víc, než že ráda chodím do lesa. Asi by se dalo více rozebírat, jak člověk vnímá domov. Ráda bych také dodala, že KultiVary stojí na lidech, kteří žijí na Karlovarsku trvale.
AP: Já to cítím dost podobně. Tenhle týden jsem zrovna ve Varech, takže času tady trávím celkem dost. Částečně proto, že tu mám velkou rodinu, která vyžaduje péči. A udržovat vztahy je časově náročné. Jsem tu moc ráda a ráda tu trávím čas také s přáteli. Také si tady moc užívám prostředí a určité životní tempo, které mi města typu Praha nemohou nabídnout. V tuto chvíli mám ráda obojí. Užívám si tu pozici, že mohu z větších měst přinášet nápady a kontakty sem na Karlovarsko, být takovou spojkou.
Původním cílem spolku KultiVary bylo zlepšovat život ve Varech. Cítíte po roce a půl posun nebo je stále co zlepšovat?
AM: Asi obojí. Posun tam vidím, ale zároveň je pořád co zlepšovat. Před asi dvěma roky jsem zaznamenala, co říkali známí: “Jo, ve Varech se vždycky objeví nějaký projekt a pak vyšumí.” Ale teď jsem zaznamenala, že ten samý člověk říkal: “Jo, zaznamenal jsem, že se tady něco děje, dobrý!“ A slýchám to z více stran.
A nechystáte se vyšumět? Máte pořád plány?
AP: Ne, nevyšumíme. Nabíráme nové členy a členky a máme teď před sebou několik rozsáhlejších projektů. Baví nás to a dostává se nám zatím vcelku pozitivní zpětná vazba, to nás dost motivuje.
Rozhovor vedla Václava Marková, CDE
