Energetická krize a válka na Ukrajině
published 11.05.2022
V tomto textu nahlížíme na současnou energetickou krizi a válku na Ukrajině z několika úhlů pohledu a zde je krátké bodové shrnutí toho, co se v textu dočtete a co v tuto chvíli považujeme za zásadní.
-
Vláda musí bezodkladně začít řešit sociální dopady vysokých cen energií, přičemž má hledat taková řešení, která jsou win-win. To znamená, že řeší klimatickou, energetickou a bezpečností krizi současně.
-
Peníze původně určené na investice do plynu je potřeba přesměrovat do čistých řešení a uspíšit rozvoj obnovitelných zdrojů, včetně komunitní energetiky a agrivoltaiky.
-
Fosilní paliva ohrožují nejen dosažení klimatických cílů, ale závislost na nich je problematická i z hlediska energetické bezpečnosti. Výkyvy cen fosilních paliv navíc vedou k prohlubování sociálních problémů a energetické chudoby.
-
Nastavení rozumných kompenzačních mechanismů pro nízkopříjmové domácnosti bude v blízké budoucnosti jednou z největších výzev. Stát by měl nepochybně zajistit cílenou distribuci peněz do těch domácností, kde budou zvýšené náklady na energie představovat největší problém.
Jaké výzvy přináší válka na Ukrajině
Evropská energetika je zásadně závislá na dodávkách fosilních paliv ze zahraničí. Z Ruska pochází
46 % celkového importu plynu a 25 % ropy. Nákupem fosilních paliv z Ruska, které může kdykoliv přestat plnit kontrakty, se Evropská unie dostává do situace, kdy je ohrožena její energetická bezpečnost. Zároveň jejich nákupem financuje válečného agresora.
I přes problémy spojené s odklonem od ruských paliv, je nutné se tímto směrem vydat. Válka na Ukrajině nám ukázala, že na dodávky energie z Ruska se nemůžeme spoléhat. Vzhledem k omezeným evropským zásobám fosilních paliv, je tak odpovědí ukončení dovozu ruské energie a investice do technologií využívajících domácí obnovitelné zdroje.
V případě kompletního zastavení dodávek energetických surovin z Ruska by došlo k vyhlášení nouzového odběrového stupně v rámci plynárenské soustavy. To znamená, že by nejdříve byli omezeni ti zákazníci (především firmy), kteří mají možnost přejít na jiný typ paliva a u kterých zastavení spotřeby přímo neohrožuje funkčnost strategické infrastruktury, výrobu potravin, základní složky integrovaného záchranného systému apod.
Tento scénář vyžaduje regulaci spotřeby, ale je technicky možný. Přesto, že by ještě více prohloubil energetickou krizi, nezdevastoval by evropskou ekonomiku, lidé by nemuseli mrznout a dodávky elektřiny by nebyly přerušeny.
Takový scénář, tedy kompletní zastavení dodávek plynu, je však velmi nepravděpodobný, protože Evropa odebírá značnou část ruského exportu fosilních paliv. Stejně jako je Evropa závislá na Rusku energeticky, je Rusko na Evropě závislé finančně.
Vysoké ceny za energie a energetická chudoba
Válka na Ukrajině podnítila další růst již tak vysokých cen energií. Pro významnou část českých domácností jsou platby za energie takovou zátěží, že se potýkají s energetickou chudobou. Právě tu, a současně i termín zranitelného zákazníka, by měla nově definovat česká legislativa.
Pro řešení energetické chudoby potřebujeme rozlišovat mezi investičními a kompenzačními opatřeními. Všechna by měla být efektivně cílená a systémová. Ve snaze pomoci občanům vyrovnat se s vysokými cenami by nemělo docházet k umělému snižování cen fosilních paliv, a tím k podpoře jejich spotřeby.
V ČR existují funkční programy podporující investice do úspor energie či obnovitelných zdrojů, mezi které patří Nová zelená úsporám nebo tzv. kotlíkové dotace. Program Nová zelená úsporám však v současné podobě cílí pouze na středněpříjmové domácnost, což by se do budoucna mělo změnit.
Je zapotřebí upravit podmínky čerpání v programu, aby na dotace dosáhly i nízkopříjmové domácnosti, a ze smysluplných investic do úspor provozu bydlení je nevylučovaly pořizovací náklady, se kterými může pomoci stát. Současně je nezbytné vyřadit podporu pro všechna fosilní paliva.
Nastavení rozumných kompenzačních mechanismů bude v blízké budoucnosti jednou z největších výzev. V současné době adresná podpora funguje prostřednictvím příspěvků na živobytí, na bydlení, nebo například na mimořádnou okamžitou pomoc. Nedostatkem těchto podpor je stigmatizace lidí, kteří je pobírají, pohlcení těchto peněz insolvenčními srážkami, nedostatek informací, či komplikovaná byrokracie. Bude proto nutné tyto překážky co nejdříve odstranit a zamezit vzniku vleklých společenských problémů. Stát by měl nepochybně zajistit cílenou distribuci peněz do těch domácností, kde budou zvýšené náklady představovat největší problém. Česká republika zatím nepracuje ani se smysluplnou definicí tzv. zranitelného zákazníka, od které bude třeba začít.
Jak řešit energetickou krizi v nejbližších měsících a na co se zaměřit dlouhodobě
Z krátkodobého hlediska musíme maximálně využít potenciál energetických úspor, masivně zateplovat a přecházet na jiné zdroje vytápění v domácnostech. Dále je třeba doplnit zásoby na další zimu, a to dovozem plynu z jiných regionů než z Ruska. Tato možnost je koordinačně náročná a povede ke zvyšování cen energií i emisí a v důsledku i k využívání ještě špinavějšího zdroje energie, tedy diskutovaného amerického LNG těženého frakováním.
Dlouhodobě se jedná o nutnost vyřadit plyn z energetického mixu EU. Prvním krokem k tomuto cíli je
plán RePowerEU, podle kterého se Evropská unie dokáže kompletně zbavit závislosti na ruské fosilní energii do roku 2027. Tato a další řešení skenuje desetibodová
strategie Mezinárodní energetické agentury. V ČR jsou největším problémem teplárny, které i přes válku na Ukrajině nadále přecházejí na plyn. To je nutné změnit a dlouhodobě budovat systém centrálního zásobování teplem bez zemního plynu. Jedinou alternativou, kromě klimaticky nemyslitelného návratu ke spalování uhlí, jsou velké a cílené investice do obnovitelných zdrojů a energetické efektivity, to vše ve spojení s celkovým snížením spotřeby primárních energetických surovin.
Fosilní paliva ohrožují nejen dosažení klimatických cílů, ale závislost na nich je problematická i z hlediska energetické bezpečnosti. Výkyvy cen fosilních paliv navíc vedou k prohlubování sociálních problémů a energetické chudoby, což jsme viděli po rapidním růstu cen plynu v minulém roce. Pokud začneme hned a systematicky renovovat a zateplovat budovy,
budeme schopni do roku 2030 snížit předpokládanou spotřebu ruského plynu až o třetinu.
Zároveň má Česká republika potenciál vyrábět mnohonásobně více energie z obnovitelných zdrojů, než vyrábí v současnosti. Jen solární panely na střechách a fasádách domů mohou podle studie konzultantské organizace EGÚ Brno pokrýt až
27 % celkové spotřeby elektřiny v zemi. Větrná energie má pak podle studie Akademie věd ČR
potenciál pokrýt až 28 % celkové spotřeby elektřiny. Česká republika proto potřebuje ambiciózní plán, který umožní mnohem rychlejší rozvoj a výstavbu obnovitelných zdrojů energie a podpoří rozvoj komunitní energetiky.
Potenciál solární energie v ČR: střechy a fasády od autora Fakta o klimatu, licencovaný pod CC BY 4.0.
Jak na krizi reaguje Evropská unie
Evropská komise zveřejnila 8. března tzv.
komunikaci k RePowerEU, jakožto reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. Celý plán pak zveřejní do konce května. Očekává se, že poskytne soubor opatření, díky nimž se EU bude moci stát nezávislou na dovozu ruského plynu a ropy do roku 2027. Konec dovozu ruského uhlí nastane ještě dříve, pravděpodobně již v srpnu tohoto roku, jde totiž o část
pátého balíčku evropských sankcí vůči Rusku.
Plán RePowerEU se zaměří na opatření pro snižování spotřeby plynu a ropy a nahrazování fosilních paliv těmi alternativními, zejména obnovitelnými zdroji energie. Očekává se, že plán navrhne, aby členské státy uvolnily regulatorní překážky, které aktuálně brání většímu rozvoji lokálních obnovitelných zdrojů a vymezí oblasti, které jsou v EU pro ně vhodné a kde nebudou jejich přítomností ohroženy vzácné ekosystémy.
Evropský parlament šel ještě dál a na plenárním zasedání 7. dubna odhlasoval požadavek na úplné embargo na dovoz uhlí, ropy, zemního plynu a jaderného paliva z Ruska do EU. Evropská komise poté 4. května zveřejnila
návrh na úplné embargo na dovoz ropy z Ruska, které by mělo vstoupit v platnost na konci letošního roku. Česko by ovšem podle návrhu Komise mohlo dostat výjimku a ropu z Ruska dovážet až do poloviny roku 2024. Až do konce 2024 by pak stejná výjimka měla platit pro Slovensko a Maďarsko. Schválení návrhu ale i tak komplikuje odmítavý postoj Maďarska.
Některé členské státy nečekají na rozhodnutí EU jako celku a samy již přestávají od Ruska fosilní zdroje odebírat. Jako první tento krok učinily baltské země, Litva, Lotyšsko a Estonsko, které s okamžitou platností přestaly odebírat ruský plyn a svou aktuální spotřebu pokrývají ze zásobníků v Lotyšsku. V březnu přestala ropu z Ruska dovážet také rakouská OMV. Polsko mezitím rozhodlo o zákazu dovozu ruského uhlí a plánuje na konci tohoto roku neprodloužit smlouvy s Ruskem o dodávkách plynu a ropy. Rusko navíc na konci dubna zcela zastavilo dodávky plynu do Polska a Bulharska.
Kam nasměrovat peníze z evropských fondů
Česká republika může v nejbližších letech čerpat
450 až 800 miliard korun z evropských fondů pro transformaci na bezuhlíkovou ekonomiku. Ještě donedávna bylo plánem využít významnou část nám dostupných peněz na přechod od uhlí k plynu, a to zejména v teplárenství. Vezmeme-li v úvahu evropské kohezní fondy, Národní plán obnovy a Modernizační fond, může se celková částka využitelná k podpoře plynových projektů vyšplhat až na 116,9 miliard korun.
V kontextu klimatické krize a války na Ukrajině je zapotřebí tyto plány zevrubně přehodnotit, vyloučit veškerou podporu fosilních paliv a nasměrovat prostředky do čistých technologií a zdrojů. A to konkrétně do (seřazeno dle důležitosti): energetických úspor, využití existujících druhotných zdrojů, obnovitelných zdrojů energie, případně dalších alternativ jako biometan nebo zelený vodík. Prostředky by měly směřovat také do rozvoje komunitní energetiky a agrivoltaiky.
Ač připouštíme nutnost dovozu určitého množství LNG v nejbližších letech, odmítáme výstavbu nové infrastruktury za tímto účelem.
Did you like this article?
Recommend this article to your friends!