Tato analýza rozebírá, jak se Česká republika chystá v letech 2021-2027 využít fondy EU na klimatická opatření a jak zatím z tohoto pohledu vypadá implementace. Evropské fondy jsou pro ČR významným zdrojem investičních a nemandatorních výdajů.Kromě ekonomického rozvoje a snižování regionálních nerovností se ale v posledních letech stále více stávají nástrojem, který spolufinancuje závazky vyplývající ze Zelené dohody pro Evropu.

 

Na základě dat Evropské komise (EK) o alokacích evropských fondů v období 2021-2027 srovnáváme plány ČR s plány ostatních členských států. Zároveň české plány analyzujeme i z pohledu dosavadní implementace podle údajů o podpořených projektech.

 

Přestože jsme zatím v první části rozpočtového období 21+, už nyní je důležité se zaměřit na nastavení podoby příštího víceletého finančního rámce. Je zřejmé, že objem finančních prostředků se pro období 2028+ pro ČR sníží. Mezi oblasti, které jsou významně závislé na podpoře z fondů EU, patří mimo jiné přizpůsobování se změně klimatu a zvyšování energetické účinnosti. Naše analýza ukázala, že celkové i klimaticky zacílené výdaje fondů EU jsou v ČR relativně fragmentované do mnoha témat, což může snižovat schopnosti Česka naplňovat klimatické závazky. Nárůst počtu evropských zdrojů také přináší situaci, kdy jedno téma financujeme z více druhů zdrojů, kromě fondů EU např. z RRF nebo Modernizačního fondu. Tato fragmentace dále ohrožuje koherenci a efektivitu intervencí. Navíc v některých nástrojích (RRF aj.) není tak zavedený a vyvinutý systém sledování klimatického přínosu výdajů jako ve fondech EU, což zhoršuje schopnost toto vyhodnocovat. Tyto nedostatky by bylo vhodné ošetřit na úrovni evropské legislativy, metodik a monitoringu.

 

Zvláštní pozornost zaslouží Fond pro spravedlivou transformaci, který by měl podpořit klimatické cíle EU posílením uhelných regionů. Ty právě v souvislosti s energetickou transformací zažívají velké změny. Přidanou hodnotou tohoto fondu je geografické zacílení na tři strukturálně nejslabší kraje ČR. Protože jsou tyto uhelné regiony z hlediska čerpání dlouhodobě neúspěšné, je FST jedinečný nástroj, který je zbaví konkurence. EU očekává, že (kromě několika procent na technickou asistenci) budou veškeré peníze z fondu využity v oblasti změny klimatu. Analýza však ukázala, že reálný klimatický přínos představuje pouze 14 % z celkové alokace. Koncepce i implementace FST si proto zaslouží kritické zhodnocení. To by mělo odpovědět na otázku, zda je skutečně spravedlivá transformace sama o sobě klimaticky pozitivní, či zda se jedná o podpůrný nástroj, který sice klimatické závazky podpoří, ale nezajistí.