Evropský parlament schválil 9. března seznam tzv. projektů společného zájmu, neboli PCI. Na něm i přes varování občanských a ekologických organizací skončily masivní projekty, jako jsou plynovody BRUA, Baltic, EastMed a Poseidon.
Přestože navrhované projekty mají za cíl diverzifikovat dodávky plynu do Evropské Unie, vyvázat se ze závislosti na ruském plynu nám nepomohou. Obchodování s plynem na velkoobchodním trhu neznamená, že „když český obchodník sjednává plyn z konkrétního zdroje, například LNG od výrobce v Kataru pro pokrytí spotřeby svých českých zákazníků, tak že se tyto molekuly plynu dostanou do ČR. Zemní plyn z různých zdrojů není držen odděleně, ale přimícháván do evropské infrastruktury zemního plynu,“ uvedla mluvčí NET4GAS Monika Cole v článku Davida Tramby, který vyšel na webu Ekonomického deníku.
V případě Ukrajiny je tak podíl ruského plynu teoreticky 0 %, jelikož od roku 2015 nakupuje plyn z EU. Vzhledem k tomu, že EU je z 52 % závislá na dodávkách plynu z Ruska, je však toto číslo jen fikcí. Přestože byly od roku 2013 zveřejněny čtyři seznamy PCI a do rozšiřování plynárenské infrastruktury se investovaly miliardy za účelem diverzifikace dodávek z Ruska, podíl dovozu ruského plynu do Evropy se ve skutečnosti za posledních 10 let nesnížil.
Na seznamu figurují čtyři masivní projekty. Plynovod EastMed sice spojuje evropskou plynovou infrastrukturu se zdroji na Blízkém východě, plynovody BRUA, Poseidon a Baltic Pipe však pouze navýšují přepravní kapacity evropské plynové infrastruktury. Například plynovod Poseidon spojuje Itálii s Řeckem a Tureckem, které velkou část zemního plynu (51 % Řecko a 53 % Turecko) odebírají z Ruska. BRUA je naproti tomu plynovod, který spojí Evropu s prozatím nezapočatou a tudíž nejistou těžbou zemního plynu v Černém moři.
Ani navrhované terminály LNG s prioritním statusem nám nezajistí dostatečně rychlý odklon od ruského plynu. Polský terminál je v méně pokročilém stavu, a proto by nedokázal zajistit žádný diverzifikovaný dovoz po dobu několika let (plánované datum uvedení do provozu je 2026) a Kyperský terminál by pouze uzamkl Kypr do závislosti na plynu, protože země po něm nemá v současné době žádnou poptávku. Kromě toho je současná kapacita LNG terminálů v Evropě již dobře rozvinutá a nedostatečně využívaná. V roce 2021 bylo v Evropě využito pouze 40 % jejich kapacity, což jasně ukazuje, že žádná nová infrastruktura LNG není potřeba.
Tento seznam PCI se primárně týká rozšíření evropské plynárenské sítě. Pro Evropu představuje prohloubení závislosti na plynu - stále nejistějším, nestálém a nákladnějším zdroji energie. Odmítnutí seznamu PCI by nebylo v žádném případě signálem k zastavení dodávek plynu do EU ze dne na den. Šlo by o nezbytný krok na cestě, která Evropě poskytne čistá, bezpečná a odolná řešení, jež nebudou podněcovat konflikty, klimatickou změnu a ani neuvrhnou tisíce Evropanů do energetické chudoby v důsledku rostoucích cen fosilních paliv.
Vzhledem k fyzické závislosti Evropy na ruském zemním plynu by jakékoli snahy o vyvázání se z ní měly být neoddělitelně spojeny se snahou o vyvázání se ze závislosti na zemním plynu jako takovém. Přestože investice do obnovitelných zdrojů, energetické efektivity a snižování spotřeby nevyřeší všechny akutní problémy, které válečný konflikt přináší, v dlouhodobé perspektivě jsou to jediná řešení, která nám skutečně pomohou vybudovat soběstačnou a udržitelnou evropskou energetiku.
Autor: Šimon Batík, analytik Centra pro dopravu a energetiku, který se zabývá problematikou plynu v transformaci energetiky
