Národní plán obnovy (NPO) prochází od svého spuštění v roce 2021 velkou revizí. Původní alokace pro Česko činila 179 miliard korun, ale kvůli nízkému hospodářskému růstu po pandemii byla tato částka navýšena o 14 miliard korun. Komise také loni na jaře představila plán REPower EU jako přímou reakci na válku na Ukrajině a odpověď na potřebu zajistit Evropě energetickou soběstačnost. Členské země mají k naplnění těchto cílů k dispozici další finanční prostředky. Česká republika má tak k dispozici dalších 16 miliard korun z grantové části a až 350 miliard korun navíc může získat ve formě půjček. Revize plánu, která zohlední tyto změny, je proto nutná.
Diskuze o tom, jaké projekty budou financovány z grantové části a jaké z půjčky, probíhá paralelně s debatou o navýšení prostředků v NPO a začala už na podzim loňského roku. Je nutné podotknout, že diskuze probíhá bez většího zapojení neziskového sektoru či občanské společnosti. Je potřeba zmínit, že role nestátních nevládních organizací není v případě NPO nijak legislativně ukotvena, na rozdíl od Evropských strukturálních a investičních fondů (ESI fondy), kde jejich součástí je
Evropský kodex chování pro partnerskou spolupráci. Ten doporučuje uplatňovat princip partnerství ve všech fázích jednotlivých projektů od přípravy, přes realizaci až po samotné monitorování.
Národní plán obnovy je ale financován z Nástroje pro oživení a odolnost (RRF), který byl vytvořen s cílem zmírnit hospodářský a sociální dopad koronavirové pandemie. Funguje na základě jiného principu než ESI fondy. To, jakým způsobem vlády zahrnou občanský sektor do diskuze ohledně revize plánů, je zcela na nich. Podle
dokumentu s pokyny k RRF, vydaného Evropskou komisí, by měl konzultační proces k REPower EU odpovídat rozsahu změn u konkrétních plánů obnov. V případě České republiky, kde jsou změny v NPO významné, by se to mělo projevit ve výsledné podobě konzultačního procesu. Nedá se ovšem říci, že by k tomu zatím docházelo. Je však nutné zmínit, že klimatické nevládní organizace, včetně Centra pro dopravu a energetiku, jsou velmi aktivní a už od podzimu aktivně vyjednávají s příslušnými ministerstvy. Předložily skrze Výbor pro EU Rady vlády pro nestátní neziskové organizace vlastní návrh na opatření, které by mělo být financováno REPower EU půjčkou. Taková proaktivita by ale neměla být zaměňována za smysluplné zapojení všech partnerů na přípravě revize plánu.
Národní plán obnovy se od jiných evropských programů liší v tom, že je postaven na výkonnostním principu. To znamená, že výplata jednotlivých plateb je podmíněna plněním milníků a cílů. Přestože Česko na konci března dostalo první platbu ve výši přes 22 miliard korun, plnění řady dalších milníků a cílů je v ohrožení. Odkládání plnění milníků ovšem může značně zpozdit čerpání, což je rizikové, jelikož všechny milníky a cíle musí být dosaženy nejpozději do konce srpna 2026. Dalším problémem je značný nárůst nákladů spojených s inflací, což brání financování projektů, se kterými se počítalo na začátku. Jako jedno z řešení se proto nabízí využití dalších dostupných prostředků.
Vláda měla do konce března oznámit Komisi, zda bude žádat o REPower EU půjčku, což učinila. O celkovém objemu a obsahu půjčky se však stále jedná. Nejpravděpodobnější varianta počítá s objemem okolo 170 miliard korun. Na veřejnost už unikají informace o plánovaných investicích. Vláda by měla využít finanční prostředky na opatření, jako jsou například úspory energie u domácností ohrožených energetickou chudobou nebo dotace na výměnu plynových kotlů pro tuto skupinu obyvatel, přičemž celková alokace by podle nás měla být ještě o něco vyšší, než je teď.
Vládní návrh však také počítá s investicemi do několika problematických projektů, jako jsou fosilní projekty STORK 2 (nový obousměrný česko-polský plynovod) a nákup zásobníku plynu nebo projekt TAL+, jehož cílem je navýšit kapacitu Transalpského ropovodu (TAL). Tento projekt je problematický, protože nepřináší řešení otázky energetické nezávislosti České republiky. Pro naplnění cílů vyplývajících ze Zelené dohody by spotřeba ropy v ČR měla klesat.
Univerzita Karlova v Praze provedla
analýzu, která se zaměřila na předpokládanou spotřebu fosilních paliv v dopravě v ČR v letech 2015 až 2050. Z analýzy vyplynulo, že do roku 2025 pravděpodobně nedojde téměř k žádnému poklesu potřeby a do roku 2030 pouze k malému poklesu. Místo podpory projektu, který by vedl ke zvýšení používání fosilních paliv (tzv. “carbon lock-in”), by mělo Česko využít prostředky z REPowerEU půjčky na financování opatření, která by vedla k dekarbonizaci dopravy. Ve hře je i financování projektové přípravy k horkovodu Brno-Dukovany. Ekonomická přínosnost tohoto projektu ze 70. let je spekulativní a nelze přitom opomenout klimatický aspekt. V tomto případě by půl miliardy korun, což je částka, se kterou se v rámci této půjčky počítá, bylo doslova vyhozeno oknem.
Legislativní uzákonění energetických komunit je jednou z reforem, se kterou česká vláda počítá. To je chvályhodné, protože většímu rozvoji energetických komunit brání chybějící legislativní rámec, po finanční stránce je to ale málo. V plánu je nyní pouze podpora pilotního projektu na vznik čtyřiceti energetických komunit s celkovou alokací 100 milionů korun.
Vzhledem k tomu, že Česká republika získává velký balík peněz z Evropské unie, měla by většina prostředků směřovat na řešení klimatické krize a dekarbonizační opatření, podobně jako u jiných finančních instrumentů. Revize plánu NPO včetně půjčky obsahuje několik nadějných projektů, ale hrozí, že je převálcují ty problematické, kterým chybí ekonomická návratnost a nesměřují k naplnění ambiciózních cílů vyplývajících ze Zelené dohody.
